Válka na Ukrajině opět ukázala svou nejkrutější tvář právě tam, kde by se lidé měli cítit nejbezpečněji – uprostřed každodenních činností. Zatímco obyvatelé Nikopolu 4. dubna navštěvovali místní trh, klidné odpoledne přerušil silný útok ruských dronů. Mezi oběťmi tohoto nesmyslného teroru byl i 49letý Ruslan Bilocerkivskyj, jehož životní příběh skončil uprostřed pracovního dne.
Ruslan nebyl jen číslem ve válečných statistikách; byl tváří komunity, na kterou budou kolegové i sousedé vzpomínat v dobrém. Většinu svého profesního života strávil v místních firmách a v posledních letech pracoval jako řidič ve společnosti „Dniprovski“. Jeho kolegové ho popisují jako mimořádně odpovědného a pracovitého člověka. Byl to typ spolupracovníka, který nikdy neodmítl pomoc a svou klidnou povahou vzbuzoval důvěru u všech kolem sebe.
Kromě své profesní dráhy byl Ruslan ve volném čase známý jako velký nadšenec do techniky. Jeho vášní byly počítače a elektronika. V Nikopolu ho mnozí znali jako člověka se „zlatýma rukama“; s radostí opravoval zařízení a pomáhal sousedům i přátelům řešit složité technické problémy. Pro mnohé byl první volbou, když se pokazil počítač nebo telefon, přičemž své znalosti vždy sdílel s úsměvem a bez očekávání odměny.
Útok na trh v Nikopolu během okamžiku zničil život muže v nejlepších letech, který měl ještě mnoho plánů. Zůstala po něm sestra, která při tomto útoku přišla o nejbližšího příbuzného. Pro rodinu, přátele a kolegy jeho smrt neznamená jen ztrátu milovaného člověka, ale také nenahraditelnou prázdnotu v srdcích všech, kdo ho znali.
Tragický osud Ruslana Bilocerkivského je připomínkou toho, že ruská armáda necílí pouze na vojenské cíle, ale ničí životy obyčejných lidí – těch, kteří budují komunitu, opravují věci a starají se o to, aby svět fungoval dál.
